rubrika: európa 2009

Česká politika sa vždy vyznačovala určitým mantinelizmom. Spomenme len filmové zábery na hajlujúce Václavské námestie za Protektorátu, alebo pochody komunistických Ĺudových milícií v r.1948 a následný import komunizmu na Slovensko. Dôvody na hrdosť nevzbudzujú ani dôkladné etnické čistky po r.1945 a prechmaty pri doosídlovaní českého pohraničia repatriovanými Slovákmi. Malý český člověk nemá rád „cikány“, „rákosníky“ a „z barevnejch má nejraděj Slováky . . .“ ako sa tradovalo v čase delenia Československa. Po prevrate 1989 postupne nahradilo ako nepriatela „americké imprjálisty“, Rusko. Minimálne z pohľadu českých vládnucich elít. Ich novodobý vlezdoprdelizmus sa prejavil mimo iného aj  ponukou prezidentovania v ČR Madelaine Albrightovej a presadzovaním inštalácie amerického raketového štítu v ČR. V poslednom čase sa vyznamenali aktívnou účasťou v Gruzínsko-ruskom konflikte a verbálnou podporou Izraela v masakre v Gaze.

Letitý škraloup českého exportu nabývá smysluplných rozměrů

Dekret ruského prezidenta Dmitrije Medveděva, podle kterého je moskevská vláda povinna zavést ekonomické sankce proti zemím vyzbrojujícím Gruzii, se týká především České republiky.

Už roky patříme mezi hlavní dodavatele vojenského materiálu pro gruzínskou armádu. Byly doby, kdy to nebylo příliš košer, nyní ovšem vzkaz vyvolává jistou vlastenec-kou pýchu: pomáháme přece zemi zoufale se snažící udržet si nezávislost na ruském obrovi. Český obchod se zbraněmi je ovšem závislý na ruských komponentech, a tak je tu jedno nemalé riziko. Že totiž zdejší zbrojařští lobbisté vystrašeně prosadí konec gruzínských obchodů právě v době, kdy se ta věc stává národním zájmem a solidaritou vysoce strategické důležitosti.

Tři G

Podle názoru Evropské unie, USA a ostatních zemí kromě Ruska a Nikaraguy je Abcházie stále součástí gruzínského území. Umístění tamních ruských základen je tedy jasnou kremelskou provokací. Odezva ve světě je ale nulová, diplomaté zatím mlčí i k Medveděvovu dekretu.

Politici jsou prostě opatrní. Jak upozornil nedávno londýnský Ústav pro strategická studia, klíčovým úkolem NATO je v současné době úspěšný konec afghánské mise. A k tomu NATO podle studie potřebuje Rusko a severní cesty pro zásobování. Pro Gruzii to nevypadá dobře. Význam rusko-gruzínského konfliktu pro globální bezpečnost byl totiž hodně brzy překryt světovou ekonomickou krizí, americkými prezidentskými volbami a nejnověji válkou v Gaze. Počáteční tah francouzského prezidenta Sarkozyho na řešení problému v Moskvě i Tbilisi se naprosto vytratil. A jeho nástupce v čele Evropské unie Mirek Topolánek ve svém textu pro Respekt píše: „Po nástupu do předsednické funkce jsme museli čelit zátěži dvou G, Gas a Gaza.“ Úplně pominul G třetí – Gruzii. Podkavkazský problém je přitom pro Evropu i NATO, kam chce Gruzie vstoupit, stejně naléhavý jako loni v létě, kdy Rusko na tuto zemi zaútočilo a ukrojilo si kus jejího území.

Centrála souhlasí

Čeští politici a diplomaté zatím na Medveděvův dekret nezareagovali, prý ho analyzují. A je co analyzovat. Skutečně totiž hrozí, že se dovoz našich zbraní do Gruzie zastaví a staneme se svědky poměrně smutného paradoxu. Na počátku tisíciletí, kdy byly naše dodávky zbraní do Gruzie u spojenců kritizovány, jsme svůj export do této země zvyšovali. Dnes, kdy je prodej výzbroje této zemi téměř povinností, se ocitáme před hrozbou, že se naše obchody po kremelských výhrůžkách zastaví. Jak je to možné?

Gruzie sice vždy od svého osamostatnění na počátku devadesátých let oficiálně vyzařovala sympatie k USA a NATO, ale ještě před pěti lety představovala coby příjemce zbraní rizikovou oblast. Nebyla sice na žádném oficiálním seznamu embargovaných zemí, ale tajné služby i Amnesty International upozorňovaly, že se zbraně z Tbilisi reexportují do zakázaných území, jako třeba Eritrea nebo Somálsko. Česko v tu dobu prodávalo do Gruzie přes soukromou firmu Thomas CZ (stát u nás nesmí obchodovat se zbraněmi) přebytečné zbraně ze svého arzenálu, od munice až po tanky, a dohled nad obchodem byl velice mizerný. Co se dělo se zbraněmi po dodání do Gruzie, už nikdo důkladně nekontroloval.

Zbrojaři: Vývoz zbraní do Gruzie ohrožuje naše zájmy.Po vítězství Michaila Saakašviliho v prezidentských volbách se stala Gruzie pro dodávky vojenského materiálu naprosto stan-dardní zemí. A po loňském útoku Ruska je moderní vybavení gruzínské armády potřebou podporovanou – zatím tiše – souhlasem bruselské centrály NATO.

Kdo, když ne my

Na Medveděvův dekret rychle zareagovali místní zbrojaři, pro něž mohou znamenat ruské sankce velký problém. Čeští obchodníci se „speciálem“ obchodují především se staršími zbraněmi sovětské či ruské provenience. Většinou jde o tuzemské armádní přebytky. Protože se jedná často o ruské komponenty, náhradní díly se dají kupovat jen v Rusku. Pokud Moskva zastaví na základě prezidentského dekretu dodávky náhradních dílů, nebude mít řada tuzemských firem s čím a pravděpodobně ani s kým obchodovat.

A šéf Asociace obranného průmyslu České republiky Jiří Hynek to řekl jasně: „Pro nás ruský prezidentský dekret znamená, že když jedna firma vyveze něco legitimně do Gruzie, může tím ohrozit jiné firmy, které nebudou moci obchodovat s Ruskem.“ Dá se to číst i jako vzkaz prakticky monopolnímu vývozci zbraní do Gruzie, firmě Thomas CZ, ať drží s ostatními basu.

Nadějí je to, že zde rozhodují o zbrojařském byznysu v konečném důsledku politici. Věřme, že se Česko nestane zemí, která bude slovně podporovat gruzínské zájmy, ale potichu opustí linku vyzbrojování gruzínské armády – byť to má vzhledem k vojenské síle Ruska spíše symbolický význam. Přes opomenutí premiéra Topolánka se ke Gruzii chováme spíš pří-kladně. V Evropské unii patříme k hlavním zastáncům Tbilisi a spolupracujeme i s americkým námořnictvem, které cvičí gruzínskou armádu. Medveděvův dekret by na tom neměl nic změnit.

http://www.respekt.cz/login.php?mes=no&odkudPoprve
=%252Fclanek.php%253FfIDCLANKU%253D276%2526fIDROCNIKU%253D2009