13.03.2010

V dubnu 1927 podnikl sedmasedmdesátiletý prezident Tomáš Garrigue Masaryk svou první zámorkou cestu po první světové válce. Zamířil tehdy do Izraele, přesněji do Palestiny pod britským mandátem - do založení samostatného státu Izrael mělo uběhnout ještě jedenadvacet let. Během své cesty navštívil prezident například Jeruzalém a jeho Hebrejskou univerzitu, Tel Aviv a nový kibuc Bejt Alfa, založený československými emigranty.

Židovská komunita v Izraeli a ve světě vnímala tuto cestu jako zcela přirozenou událost. Československo pod vedením prezidenta Masaryka bylo od svého vzniku jedním z nejoddanějších přívrženců sionismu, židovského národního hnutí. Pravé zde se ve 20. letech minulého století konalo několik konferencí sionistického hnutí. Jedním z důvodů, proč volba padla pravé na Československo, bylo bezprecedentní uznaní židovské národnosti v ústave z 29. února 1920, díky němuž se Československo stalo první zemí, která přiznala Židům právo na vlastní kulturní a národní svébytnost. Během diplomatické ofenzívy za vznik Československa našel Masaryk loajální spojence mezi vlivnými židovskými vůdci ve Spojených státech, kteří měli dosud v pamětí jeho odvážné vystoupení během hilsneriády. Ti obhajovali založení československého státu u prezidenta Wilsona a pomohli získat finance na vybavení české legie na Sibiři.

Uznávanější než v ČSSR
O třicet let později pak oplatil tyto činy ministr zahraničí Jan Masaryk během své cesty do New Yorku, když během diskuse Valného shromážděni Spojených národu vyslovil jasné svou podporu rezoluci o rozdělení Palestiny.
Své uznaní a vděčnost vyjádřili Izraelci Masarykovi v minulosti nesčetněkrát. Například kibuc Kfar Masaryk nese od roku 1940 jméno prvního československého prezidenta na výraz uznaní jeho humanismu a boje za pravdu a osvobození národu včetně národa izraelského.

Spolu proti nesnášenlivosti
U příležitosti 70. výročí vzniku Československa otevřeli členové kibucu dokumentární středisko pojmenované po Masarykovi. Tato zpráva odvysílaná Rádiem Svobodná Evropa se údajné dostala i k tehdy vězněnému disidentovi Václavu Havlovi, který to označil za symbolické: zatímco v Československu není ani jedna instituce nesoucí Masarykovo jméno, právě Izrael památku prvního československého prezidenta ctí.

Silná pouta mezi židovským národem a Českou republikou se podlé mého názoru zakládají na sounáležitosti malých národu v boji o národní svrchovanost proti nesnášenlivosti a extremismu. Pro nás, malé národy, není samostatnost hotovou a samozřejmou skutečností, ale spíše cílem, o který je nutno aktivně se zasazovat, což platí na začátku 21. století stejné jako na počátku století minulého. Význam vynikajících osobností formátu TGM, které se v rozhodující době stanou majákem národní obrody, je z tohoto pohledu univerzální. Proto si Izraelci připomínají a oslavují odkaz T. G. Masaryka i dnes, sto šedesát let od jeho narození.

článok vyšiel na www.idnews.cz, 8. marca 2010