07.03.2010

Dne 24. února 2010 byla v Řecku generální stávka, která měla nebývalý úspěch. Mně osobně přihrála trochu času podělit se s vámi o některé zajímavé údaje z řecké politicko-hospodářské sféry.
Od 23. února jsou v Aténách představitelé EU, aby prošetřili, jak nakládáme s majetkem a jak je možné, že už v Řecku není co ukrást. Vláda pravděpodobně přijme ta nejtvrdší opatření, aby z »poddaných« občanů vyždímala i ten poslední grošík (připravovaná vládní opatření budou zveřejněna v týdnu mezi 1. - 5. březnem). Pokud se vládě nepodaří nashromáždit výpalné pro bratry z Bruselu, bude se muset potupně podřídit správě vzorných Evropy, kde mají lidi na to, aby jim neunikl ani pěťák. Koneckonců, kdo umí, umí a je třeba jej náležitě odměnit. Než budete pokračovat ve čtení, napište do následujícího políčka výšku svého platu, důchodu nebo podpory v nezaměstnanosti: ......... Údaj uveďte raději v korunách, aby toho na vás nebylo příliš.

Barroso nestrádá
Takže např. předseda Evropské Rady Barroso pobírá roční plat 355 000 euro. To je bratru bezmála devět milionů kaček. Do této částky nejsou započítávány příspěvky na bydlení, dopravu a další. Poznamenejme, že jen za rok 2009 procestoval 720 000 eur. Po skončení mandátu má zajištěnou doživotní rentu 62 000 eur ročně.
Předseda EU a předseda Rady Evropy mají zajištěných dalších 200 000 eur ročně po tři roky poté, co jim skončí mandát, aby se nevrátili do civilního života jako trhani. Místopředsedové EU dostávají 300 000 eur ročně. Evropští radní dostávají 240 000 eur ročně, mají nárok na 36 000 eur výdajů na bydlení, 7300 eur na diety, plně kryté cestovné. Dostávají také jednorázových 40 000 eur na tzv. zabydlení. Evropská rada utratila čtyři miliony eur za diety, dárky, recepce a cestovné.

Další, kdo na nás výhružně zvedá vyžraný prstík, je Centrální evropská banka. Předseda této instituce Jean-Claude Trichet na základě údajů z roku 2007 má roční plat vyměřený na 345 000 eur. Zvlášť dostává příspěvek na bydlení. Místopředsedové pobírají 269 000 eur ročně + další kryté výdaje. Šest členů týmu vedení ECB vyčerpalo v roce 2009 1,6 milionů eur jenom na své výplaty.
Ani Mezinárodní měnový fond není stranou mentorování a vyhrožování. Současný předseda MMF, socialista Dominic Stross, má roční plat 421 000 dolarů. Zároveň má nárok na příspěvek ve výši 75 000 dolarů a všechny veškeré osobní výdaje má plně hrazeny. Součástí jeho pracovní smlouvy je také služebnictvo od řidiče po kuchaře.

Zazobaní TV pokrytci
Ale ani naši domácí borci nepokulhávají za cizinou: Plat ředitele Elektrických rozvodů je 300 000 eur ročně a Telekomunikací dokonce 580 000 eur. Průměrný plat televizních novinářů, kteří přesvědčivě hlásají, jak se uskrovnit ve jménu zachování národní suverenity, se pohybuje kolem 200 000 eur ročně. Podle nich je kapitalistická krize jakýmsi nevysvětlitelným fenoménem, jehož překonání záleží na tom, jak rychle přispějeme na zvrácení jejího průběhu. A pak se všechno spravedlivě rozdělí. Nestydí se uvádět zavádějící či lživé informace a doufají, že jim na to lidé budou donekonečna skákat, jejich chlebodárci budou spokojení a sami si budou pakovat kapsy.

Hlavním sloganem uvnitř i vně Řecka je, že země je na mizině, že nemá peníze, že je s Řeckem amen. Uveďme si pár údajů osvětlujících opravdový stav potenciálu země a černých děr, kde finance mizí. V roce 1990 byl HDP 38 miliard eur. V roce 2009 208 miliard. Vzrostl tedy více než pětkrát.
V roce 1990 - na základě údajů finančního kolosu firmy ICAP - zisky soukromých podniků (akciových společností a s. r. o.) dosáhly 575 milionů eur. V roce 2007 vystoupily na 16 miliard eur. Zvýšily se 28krát. V roce 1990 tvořily zisky soukromých podniků 1,5 % HDP. V roce 2007 7,7 %. To znamená, že se zvýšily pětkrát ve srovnání s nárůstem HDP.

Kterak se vykořisťuje
V roce 1990 byla minimální mzda nekvalifikovaného dělníka 15 eur denně. V roce 2007 necelých 30 eur... Jinými slovy: v období necelých dvou desítek let, kdy řečtí pracující svou prací navýšili HDP více než pětkrát a soukromé firmy zvýšily své zisky 28krát, dělník navýšil svůj plat pouze dvakrát a reálná hodnota jeho mzdy je dnes na úrovni roku 1985.
HDP narůstá, avšak mzdy těch, kteří jej tvoří, nikoliv. Kde peníze hledat, když pracující je nedostávají zpět? Kam plynou finance, o kterých Papandreu před volbami věděl a o kterých dnes říká, že jsou prostě fuč a shání dohromady parlamentní vyšetřovací komisi důvěryhodnou jak falešná pětka, aby šlendrián vyšetřila.
Na základě údajů Státní národní banky Řecka byla aktiva řeckého bankovního systému na konci roku 2000 233 miliard (od roku 2000 se ve vládě vystřídal jak PASOK, tak Nová demokracie, a to zhruba stejným dílem). Toto číslo se bez větší námahy vyšplhalo na 579 miliard eur v roce 2009. Tedy o 148 % od roku 2000 a o 110 % od roku 2004, přičemž státní dluh je dnes vypočítán někde kolem 300 miliard. Pokryl by jej tedy nárůst aktiv několika bankovních domů a ještě by zbylo. Dodejme, že z tohoto 579 miliardového balíku patří celých 400 miliard pouhým sedmi bankám, které si je samo sebou čestně vydělaly...

Proč tedy tak urputně předvádějí frašku na téma, kam se poděl náš skromný obolos a která vláda jej zašantročila? Čísla jsou dostupná a může si je vygooglovat i úplný začátečník. Kdo chce, snadno prohlédne, kdo se napakoval a kdo to zaplatil. Adresy, na kterých je možné finance najít, jsou známé. Je jasné, od koho je třeba je žádat, kdo by měl platit. Socialista Papandreu ze sebe na objednávku právě těch, co by měli platit, dělá s prominutím blbce a pomáhá velkokapitálu všech forem tancovat po zádech řeckého lidu... Ale miliony se netočí jenom v bankách:

- Je zřejmé, že důchodci, nezaměstnaní ba ani úředníci či učitelé neobhospodařují své sporožirové účty prostřednictvím off shore společností (firmy, které mají jinde své sídlo a jinde své aktivity). Na základě údajů zveřejněných Hospodářskou policií a publikovaných v deníku Nea 11. května 2009 bylo zjištěno kolem 10 000 off shore firem řeckých zájmů, které ročně hýbají s 500 miliardami eur.
- Dlouhodobé vklady firem a soukromých osob, jak opět dokládá statistika Státní banky, vystoupaly z 36 milionů v roce 2004 na 136 milionů v roce 2009. Majitelé těchto vkladů jsou ty nejbohatší vrstvy společnosti. Tyto částky narostly za pouhých pět let o 278 %.
- Na základě údajů Všeobecné zaměstnanecké pojišťovny jeden ze dvou zaměstnanců v soukromém sektoru má hrubou mzdu nižší než 1090 eur zatímco přibližně 250 000 pracujících pobírá pouhou minimální mzdu 740 eur, přičemž aktiva největších podniků v Řecku dosáhla 700 milionů eur (údaj ICAP).

- Vláda tvrdí, že jsme na suchu, že peníze ani pro nezaměstnané nejsou, i když z platu každého zaměstnance je zadržována částka, která by měla skončit v nezaměstnanecké pokladně. Zároveň však vláda z údajně prázdné kasy poskytla finanční podporu velkým podnikům ve výši 10 miliard eur prostřednictvím programu podpory podnikání, dalších 7,2 miliard prostřednictvím tzv. investičního zákona. Připočtěme dalších šest miliard, které protekly společnými investičními aktivitami soukromého a státního sektoru. Další čtyři miliardy vydala vláda na vyrovnání dluhů, které mají velcí zaměstnavatelé u zaměstnaneckých pojišťoven. Dohromady 27,2 miliard, což je zhruba výše schodku.

- Rozpočtový schodek 30 miliard eur se rovná výši pasiv podnikatelských kolosů uložených pouze v řeckých bankách.
- Vláda také vypomohla řeckým bankám, jejichž zisky ročně narůstají o stovky procent, aby je uchránila od dopadů krize.
- Rozpočtový schodek se rovná částce vydané na vojenské programy NATO v desetiletí 2006-15. Je téměř neuvěřitelné, že každý den v Afghánistánu stojí Řecko rovný milion eur!
- Čisté zisky burzovních společností za období 2000-09 přesáhly 60 milionů eur.

Kapitál se soustřeďuje ve stále méně kapsách a za pečlivé pomoci národních i nadnárodních vlád. Peníze existují. Patří lidu, který má právo vyžádat je zpět od nadnárodních kolosů, od finanční oligarchie, od evropské i národních vlád, od tzv. golden boys, kteří si z vykořisťování udělali výnosné zaměstnání.
V Aténách v těchto dnech debatují evropští bossové a společně s reprezentanty politických stran (kromě KS Řecka) vymýšlí, jak zaonačit, aby se řecký dělník bez velkých cavyků vzdal 13. nebo i 12. platu, placených přesčasů, sociální a zdravotní péče, důchodových jistot, jak zdanit mzdy, které i tak nepokrývají základní životní náklady. Rokují přesně ve dnech, kdy řecký parlament schvaluje podmínku Bolkenstein, která uvolňuje trh práce a knokautuje jakákoliv práva pracujících.

Ve jménu propagandy
Stejně jako by bylo naivní myslet si, že z krize nám pomůže příspěvek každého jednotlivce (jeden americký ekonom pravil, že kdyby každý Řek zaplatil do státní pokladny 3000 eur, byli bychom bez schodku a že to zase není tak velká částka a lidé by se nad tím mohli zamyslet). Bylo by hloupé věřit tomu, že Řecko je tím špatným, tím nezodpovědným, tou černou ovcí, která za všechno může a ohrožuje bezúhonnost EU. Propaganda mimo Řecko dosahuje takových rozměrů, že časopis Focus ze dne 24. února otiskl na své titulní straně sochu Afrodity mélské s vulgárním gestem a titulkem: Zdravím vás ze země podvodníků, což je výtvorem německých novinářských papoušků, kteří mají dva úkoly: jednak připravit půdu pro jednání v zájmu kontroly Řecka ze strany kapitálu německých zájmů reprezentovaných spolkovou vládou a jednak přesvědčit německý lid, že za jejich zhoršující se životní podmínky mohou nezodpovědní, dezorganizovaní, ulhaní a líní Balkánci. Ve své zarputilé snaze se předhánějí, kdo bude s vlky výti lépe a zapomínají např., že skandál Siemens nevznikl v Řecku, ale v Německu. Byli to právě reprezentanti německého Siemensu, kteří běhali po ministerstvech a rozdávali úplatky, aby prodali o pár počítačů více. Zamlčují, že demokratické dokonalé Německo jaksi zapomnělo vrátit zlatý poklad, který hitlerovci odvezli z Atén. Německo se také vyrovnalo s historickým syndromem 2. světové války, ale pro jistotu se nevyrovnalo s Řeckem, které z válečných reparací nevidělo ani fenik.

Řecko je zemí s bující korupcí a velkým schodkem, ale možná vás překvapí údaje o těch, kteří na něj pohoršeně ukazují. Schodek příkladné německé hospodářské politiky je téměř osm procent za rok 2009 (ten řecký je kolem 10 %), v absolutních hodnotách hovoříme až o 1,7 trilionu eur. Francouzský státní dluh se zvýšil o 4,5 % a dosahuje 1,43 trilionu, což představuje 74 % HDP. Dalšími rekordmany jsou Irsko, jehož schodek stoupl o 7,1 %, Velká Británie (o 5,5 %), Rumunsko (o 4,5 %). Průměrná zadluženost v eurozóně je 69,3 % HDP. Nejvyšší poměr zadluženosti vzhledem k HDP má Itálie (105,8 %), pak Řecko (97,6 %), následuje Belgie (89,5 %). Kde jsou proklamace, že v eurozóně nesmí být schodek větší tří procent? Kde jsou prognózy první lisabonské úmluvy, že do roku 2010 bude na nule nezaměstnanost a nulové budou i schodky rozpočtů?

Proč Řecko?
Proč tedy Řecko? Proč se Evropané nezajímají o Itálii, o Německo? Proč bruselské bařtipány neirituje 20% nezaměstnanost v pobaltských republikách, ve Španělsku? Řecko je pravda zemí s rozbujelou korupcí, s neprůhledným systémem státní správy, který byl léta živen politickou tlačenkou. Ale Řecko je také takovým výlupkem třídy, na kterého se všechno snadno svede. Bez legrace je to země s aktivním a dobře organizovaným lidovým třídním hnutím. Co projde v Řecku, aplikuje se jinde jakoby nic. Navíc Řecko se nachází ve strategické oblasti. Nedej bůh by mohlo začít spolupracovat se zeměmi jako je Libye nebo Egypt, se zeměmi Předního východu, mohlo by začít spolupracovat s Tureckem (tomuto svazku je bráněno všemi možnými i nemožnými prostředky). Řecké podnikatelské lobby by mohly aktivovat svoje tradiční napojení na USA (než jsem stačila článek opravit a poslat, pozval prezident Obama předsedu řecké vlády do USA s návrhem rychlého vyřešení balkánských otázek a kyperského problému, čímž dal jasně najevo, že i Amerika má v Řecku svá práva a nenechá tam vládnout německé konkurenty tak snadno).

Mohlo by také začít využívat zdroje ropy a zemního plynu v Egejském moři nebo začít vytvářet ekonomický trust společně se Srbskem a ostatními balkánskými zeměmi, kde i tak působí většina kapitálu řeckých zájmů.
Řecko není žádnou výjimkou. Je prostě na řadě první. Kapitál německých a francouzských zájmů, který vládne současné Evropě, potřebuje podřídit svému diktátu menší ekonomiky. Nemůže si ze svého úhlu pohledu v době vyhraněné konkurence s asijským, ruským a americkým kapitálem dovolit riziko, že jej jednotlivé země nechají na holičkách. Musí vládnout a pohybovat se všude. Pravděpodobně po Řecku přijdou na řadu země jako Španělsko, Irsko, Portugalsko a další. Země jako Česká republika, pobaltské republiky, balkánské státy, které se bez odporu podřizují evropskému diktátu, budou dost možná i chváleny na bruselské scéně, i když jejich občanům se nepovede o mnoho lépe než Řekům nebo Portugalcům.

Poznamenání hodné je také stále vzrůstající rozhořčení obyčejných Řeků, hlavně mladé generace, která rozhodně na proklamace oficiálních kruhů neskáče. Je otázkou krátkého času, kdy se v Řecku dočkáme dalších bouří, které budou mnohem dramatičtější a všeobecnější než bouře mládeže v prosinci 2008. Jen o přesném čase a možné konkrétní příčině se můžeme dohadovat...

(mezititulky redakce)
3. března 2010, Věra KLONTZA-JAKLOVÁ, Haló noviny