rubrika: rusko 2009

Aktuálne správy prichádzajúce z Ukrajiny sú alarmujúce. Prisľúbená mnohomiliardová finančna injekcia MMF viazne na slabej kooperácii z ukrajinskej strany. Dôvodom preto sú nastávajúce prezidentské voľby, kedy žiadna zo strán nie je ochotná urobiť závažné obmedzujúce opatrenia, ktoré sú podmienkou poskytnutia finančných tranží z MMF. Maximálna nestabilita u nášho tesného suseda môže mať bezprostredný dopad aj na Slovensko, ako vonkajšiu hranicu Schengenu. Už istý čas sa zahraničné médiá zaoberajú somourčovacími snahami Rusínov v Zakarpatskej Ukrajine. Je zaujímavé, že svoje posta-venie v rámci Ukrajiny by radi videli vo forme takej autonómie, ktorú mali od 11.10.1938 na krátky čas v rámci ešte existujúcej ČSR a druhý raz vyhlásili 15.03.1939, než ich v zápä-tí prepadli a obsadili Maďari. Tým, ze časť populácie Ruténov (Rusínov) máme aj na Slovensku, je táto zaležitost oveľa delikátnejšia. Rusíni majú silný lobing v USA a Kanade, kam sa ich veľa vysťahovalo. Svoje záujmy tam má tak Moskva, ako aj Budapešť. Rusínskou kartou môžu hrať aj obe mocenské zoskupenia na Ukrajine. Ostáva len dúfat, že naše prislušne zložky tuto situáciu monitorujú a majú aj predstavu ďalšieho možneho postupu.

Politická kariéra Viktora Juščenka se nachází ve stádiu, které snad nejlépe je možné charakterizovat slovy „těsně před klinickou smrtí“. Nemá prakticky žádné přijatelné možnosti, kterými by si mohl udržet prezidentskou moc. Myšleno samozřejmě možnosti legální. U Juščenka a jeho okolí je možné ovšem očekávat vše myslitelné, aby byla zachráněna politická a ekonomická moc jeho ekipy.

Nejen bývalý prezident Leonid Kravčuk se domnívá, že v podmínkách permanentní politické krize, která se spojuje s krizí finančně-ekonomickou a s krizí sociální, nelze vyloučit ani pokus o vyhlášení výjimečného stavu. Důvodem k tomu může být hospodářská situace Ukrajiny, která směřuje ke státnímu bankrotu. Co říkat na situaci, kdy v posledních dnech Ukrajinci vykoupili v obchodech všechnu sůl. Můžeme ale být svědky jiných procesů, které by prezidentu Juščenkovi umožnily zavést mimořádná opatření. Patří mezi ně zejména vytvoření výbušné situace na Krymu nebo v Zakarpatsku, která může být i vyprovokována.

Vyhlášení výjimečného stavu by tak bylo možné svést na takzvané místní „separatisty“, což znamená na Rusy nebo Rusíny.
Kdo dnes vládne na Ukrajině? V praktickém smyslu je možné spíše mluvit o bezvládí. Úpadek podpory pro Juščenka je více než zřejmý, dnes má podporu dvou až čtyř procent Ukrajinců. Drtivá většina si přeje jeho demisi a předčasné prezidentské volby. O systémové řešení krize, té ukrajinské, světovou finanční krizí navíc umocněné, se nikdo nepokouší. Na prvním místě je každodenní přetahovaná s premiérkou Tymošenkovou. A samozřejmě také horečná snaha zabezpečit se pro případ pádu. Třeba i takovými kšefty, jakým byl obchod s tanky a jinými zbraněmi na lodi Faina.

Prezidentské volby v příštím roce přinesou jistou Juščenkovu politickou smrt a předání moci do rukou jeho protivníků – Julie Tymošenkové nebo předáka Strany regionů Viktora Janukoviče. Moc vak chutná. Není proto divu, že již v minulém roce byly posuzovány plány řízených krizí, které připravovalo okolí ukrajinského prezidenta. Do role cvičiště, na kterém se měly procvičit jednotlivé varianty a zkoušky vyhlášení mimořádného stavu byla nejčastěji pasována Autonomní republika Krym. V roce 2008 plány na destabilizaci situace na Ukrajině, které pocházejí z kruhů blízkých hlavě ukrajinského státu, nebyly realizovány.

V roce 2009 se situace může prudce změnit. Hlavně se však může změnit místo, kde bude provedena řízená krize: a pro tuto roli se nyní ideálně hodí Zakarpatsko, kde za „teroristy" budou označeny struktury samostatně vyhlášené Republiky Podkarpatská Rus. Podle informací z Podkarpatské Rusi, Zakarpatská oblast Ukrajiny, jsou připravovány v tomto regionu provokace, za jejichž autory budou označeni vedoucí a aktivisté rusínského hnutí. To bude důvodem pro nenadálé „vyřešení" rusínské otázky, a současně i některých dalších zahraničně politických i vnitřních problémů.

Rusínské hnutí na Podkarpatské Rusi se v poslední době neobvykle krátkém časovém období změnilo z hnutí autonomistů na hnutí za vytvoření státní nezávislosti. Tato rychlá evoluce byla vyprovokována politikou Kyjeva – jeho odmítnutím jít na uspokojení rozumných a vskutku minimálních požadavků Rusínů, kde bylo hlavním požadavkem uznání Rusínů jako samostatného východoslovanského národa. Kdo ví, že Kyjev odmítá uznávat Rusíny za samostatný národ? Ukrajina je jediným státem s velkou rusínskou diasporou, ve kterém nejsou Rusíni jako samostatný národ uznáváni.

Provokace, do kterých budou vtaženy struktury vlády Republiky Podkarpatská Rus, dovolí rozetnout gordický uzel rusínské otázky. Budou obviňování z terorizmu. Zejména plynového terorizmu- aby co nejvíce vylekali Evropu. To je přeci „dostatečný motiv" pro radikální represivní opatření vůči ve skutečnosti přirozeným formám rusínského obrození, politickým nebo kulturně-vzdělávacím. Plynová válka mezi Ruskem a Ukrajinou a nový konflikt okolo tranzitu zemního plynu se mohou stát vhodnou pohnutkou nejenom pro vyřešení rusínského problému, ale hlavně celostátního Juščenkova problému. Nakolik to může otevřít dveře na Ukrajinu pro vojenskou a politickou přítomnost Západu na území Ukrajiny na případné pozvání prezidenta Juščenka je otázka. Ani to ale analytici nevylučují.

Co se již dávno připravovalo na „separatistický" Krym, může být nově prvně vyzkoušeno na nejzápadnější výspě Ukrajiny. Koncem zimy, počátkem jara by mohlo dojít v Zakarpatsku k velkému politickému a společenskému pnutí. Možná i výbuchu. Předvídat chod připravovaných „událostí" je prakticky nemožné, ale určitou představu dávají údajné provokace Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU) vůči aktivistům a vedoucím rusínského hnutí. Je možné, že SBU budou využity speciálně vytvořené rusínské organizace. V lednu se totiž znenadání objevily informace o přípravě rusínské strany z řad místního obyvatelstva, které je v opozici vůči předsedovi Parlamentu podkarpatských Rusínů (Sojm) Dimitriji Sidoru. Je možné, že vytvářen á strana je předurčena k vyvolání rozkolu v rusínském hnutí.

Rusíni mohou rovněž být vyprovokováni k nenásilným masovým vystoupením, ta mohou být zneužita provokatéry k násilnostem a potom potlačena za pomoci ozbrojené síly – podle možnosti i se ztrátami na lidských životech. Mohou to být srážky Rusínů s ukrajinskými fašisty ze západní Ukrajiny nebo Vnitřními vojsky a bezpečnostními silami. Může také proběhnout „osvobození" obsazených státních institucí. Ale nejvhodnějším důvodem by mohl být případný pokus o získání kontroly nad plynovými měřícími stanicemi, které se nacházejí na území Podkarpatské Rusi (Zakarpatské oblasti Ukrajiny).

A v té chvíli přijde ta plánovaná Juščenkova hvězdná hodina – vyhlášení výjimečného stavu na území Zakarpatské oblasti a jako odpověď na rusínský odpor vůči těmto akcím z Kyjeva. Podkarpatská Rus může být ale naplánována jen jako rozbuška pro řešení problémů celé Ukrajiny. Obětmi této provokace se stanou především politici a aktivisté hnutí Rusínů v Zakarpatsku, kteří budou obviněni ze separatizmu, terorizmu a vlastizrady. V ukrajinském bezvládí takovéto události mohou vyvolat odezvu i v jiných částech země, nejen například na zmiňovaném Krymu. Výjimečný stav bude potom nutné vyhlásit v celé zemi. Také v celostátním měřítku může dojít k omezení občanských práv, internování nepohodlných politiků, výzvě k zahraničním spojencům o pomoc při zachování integrity země a zabezpečení tranzitu plynu do Evropy.

Ano, to všechno také může být za odmítáním normálního dialogu s rusínským hnutím. Nynější ukrajinská moc se úporně snaží přenést „boj" do roviny silových zkoušek. Kyjev se doslova snaží o to, aby je dotlačil na kluzkou plochu separatizmu, když nutí Rusíny, aby se zřekly idejí vlastního národa a autonomie. Samozřejmě zde napadá myšlenka, co by se dělo, kdyby s národnostní menšinou takovýmto způsobem jednal někdo jiný, než opěvovaný „demokrat" Viktor Juščenko. Mlčení Západu je další ukázkou dvojích standardů a v praktické politice známého pravidla, že je to sice bastard, ale náš. Mlčíme-li k takové politice, může to být také signál toho, že přinejmenším počítáme s jejími důsledky.

Viktor Juščenko již jednou povolal do Kyjeva armádu a policejní síly, aby se staly jeho argumentem v politickém zápase. Skutečnost, že tehdejší akce skončila jako ochotnické komediální představení, když někteří velitelé rozkazy odmítli splnit, jednotky při přesunu zdržovali dopravní policisté a tak někteří „speciálové" došli do Kyjeva dokonce raději pěšky, nelze podceňovat.

(bs)
 http://www.publica.cz/