rubrika: bez prekladu 2009

  
Světoznámý americký advokát židovského původu Edward Fagan [2], známý především úspěšným zastupováním přeživších obětí holocaustu, byl Nejvyšším soudem v New Jersey shledán vinným z okrádání svých klientů [3] a zbaven advokátské licence.

Ed Fagan odčerpal z kont svých klientek Gizelle Weisshausové, Estelle Sapirové a dalších částky v celkové hodnotě 350 000 dolarů, aniž by považoval za důležité se dotázat, zdali s tím zmíněné osoby souhlasí. Podle informací reportérů New Jersey Law Journal měly být tyto finanční prostředky použity k úhradě ne zrovna nejnižšího nájmu Faganovy advokátní kanceláře v New Yorku. Soud nejdříve tomuto vypečenému advokátovi zmrazil jeho účty, aby jej následně zbavil licence, ostatně stejného potrestání se dočkal už loni v New Yorku za jiné, s tímto případem nesouvisející obvinení.

V průběhu devadesátých let Fagan pro zhruba 30 000 osob uvádějících, že byly nějakým způsobem poškozeny v souvislosti s holocaustem, vysoudil více než miliardu dolarů. Počty prý ovšem nikdy nebyly jeho silnou stránkou soudě z jeho obhajoby před soudem, v níž omluvným tónem uvedl, že “byl vždycky mizerným účetním.” Na svou obhajobu ovšem podotknul, že byl k obdržení výše zmíněné částky oprávněn, neboť se jednalo o součást právoplatné odměny, jíž mu Gizella Weisshausová dlužila za odvedenou práci.

Mnozí si jistě Edwarda Fagana pamatujete ze stránek českého tisku v souvislosti s aférou Temelín [4], v níž neúnavně vyhrožoval českému státu reparacemi v kosmické výši. Z globálního pohledu ovšem pro “nejslavnějšího právníka světa” tento spor dvou pidistátečků o způsob výroby elektrické energie a jeho ekologické dopady představoval pouze druhořadé téma, nesrovnatelné s kauzami, těžícími z viny evropského člověka téměř za cokoli, co se jeho přičiněním na zeměkouli odehrálo. Světové popularity tento zlatokop a chodící předloha pro Finkelsteinovo dílo Průmysl holocaustu [5] nabyl především přinucením švýcarských bank k mimosoudní kompenzaci přeživších obětí holocaustu ve výši 1,25 miliardy dolarů.

Podle informací zainteresovaných novinářů však oddaloval podpis mimosoudního vyrovnání co nejdéle to šlo, jen aby získal větší odměnu. Zatímco několik stovek lidí včetně německých a amerických zástupců čekalo na výsledek jednání, Ed Fagan třímaje mikrofon americké televizní společnosti ABC byl údajně slyšen, kterak se “dohaduje o výši poplatků a vychloubá se svými úspěchy.”

Jeden z jeho bývalých spolupracovníků na případu, profesor Burt Neuborne z New York University, k Faganově roli v případu uvádí: “Vůbec mě nepřekvapilo, že v posledních fázích případu to byl zrovna Fagan, kdo oddaloval jeho vyřešení, neboť nikdo jiný to ani být nemohl. Je to jakýmsi barometrem toho, jak moc vám záleží na vašich klientech v porovnání s tím, jak moc vám záleží na sobě. Považuji za ospravedlnitelné o něm v tomto případě říci pravdu. Veškerá jeho aktivita v celé kauze, včetně tiskových výstupů, byla motivována vyzdvižením jeho jména, aby s ním další lidé podepsali smlouvu, což by inspirovalo další a další, následkem čehož by pak stanul u soudu a pravil: ‘Hleďte, jsem nejlepším právníkem, neboť mám nejvíc klientů.‘”

Ve velkých kauzách se Fagan angažoval i v poslední dekádě, nicméně jeho sláva začala pozvolna upadat. V roce 2002 se mu nepodařilo soud přesvědčit o přímé příčinné souvislosti mezi počínáním osmnácti amerických společností a černošským otroctvím, s nepořízenou odešel i ze Švýcarska, kde způsobil zlou krev žalobou proti švýcarským bankám Swiss UBS a Credit Suisse, jež vinil z finanční podpory jihoafrického apartheidu mezi léty 1985 a 1993.

Mluvčí švýcarského ministerstva zahraničí jeho postoj označil Ve za “další nespravedlivý útok proti Švýcarsku,” zatímco běžní švýcarští občané jej častovali imperativy “Táhni domů” a “Per si svoje špinavé prádlo jinde.” Neuspechu se Fagan dočkal i v průběhu let 2003 a 2004, kdy nejprve v žaloval těžařské a technologické společnosti, jimž taktéž kladl za vinu podporu apartheidu, ač podle usnesení soudu nebyl vůbec oprávněn v případu vystupovat, následně pak utrpěl debakl ve své snaze vymoci z rakouské banky Creditanstalt AG další odškodnění obětem holocaustu, když mu bylo soudem nařízeno uhradit pokuty a soudní poplatky ve výši 350 000 dolarů. Jelikož tak neučinil, pozvolna se dopracoval až k bankrotu.

V Rakousku se ovšem Edu Faganovi poměrně zamlouvalo, zejm [6] s éna pak v oblasti mimoprofesních aktivit, v době svého volna se zde totiž věnoval poněkud zábavnějším záležitostem nežli nekonečnému studování zakroucených paragrafů. Ty ho však nakonec samy dostihly, když byl obviněn z obcování se sedmnáctiletou litevskou prostitutkou  jménem Inga, Fagan se ovšem bránil tvrzením, že dívka prohlašovala, že jí je ve skutečnosti 22 let. Zřejmě v okouzlení přednostmi mladičké Litevky poněkud pozapomněl na základní práv-nickou poučku “neznalost neomlouvá” a pro všechny případy prohlásil, že ho kdovíjak netrápí, že mu byla nabídnuta nějakým pasákem, neboť byl více zaujat “poznáváním dotyčné Ingy.” Vše pak následně dovršil tvrzením, “že by naopak bylo zločinem, kdyby se zmíněnou dívkou nespal.” Za zvýšenou pozornost v ohledu jeho skandálu prý ovšem mohou rakouské autority, “snažící se odvrátit pozornost od opravdových problémů.”

Tak tedy pozvolna končí profesionální kariéra muže, jehož nezměrná sebejistota ho dohnala až k pocitu, že je pánem právních norem, a když přijde na věc, dokáže klidně z jalové krávy vysoudit tele. Až Vás zase jednou bude podobný filantrop prostřednictvím stránek denního tisku přesvědčovat, že je nezbytně nutné, abyste ve jménu celosvětové humanity platili i Vy nezbytný desatek, vspomente si na jeho příběh.

http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/nejslavnejsi-pravnik-sveta-zbaven-profesni-licence_7249.html/print/