rubrika: európa 2009

Nevládne organizácie – zmes korupcie a manipulácie? Korupcia v tomto prostredí nepracuje rovnakými metódami, ako napríklad v štátnej správe. Tie sú tu predsa len sofistikovanejšie. Mnoho nevládnych organizácií je závislých na grantoch, ktoré získavajú z bohatých zahraničných nadácií, predovšetkým zo Sorosovej Open Society Fund, ale aj z iných. To je viditeľné predovšetkým u tých skupín, které majú profesionálnych pracovníkov, ktorých plat sa odvíja od množstva získaných grantových peňazí. Ich projekty a ich povesť musí byť preto taká, aby neodradili bohatých sponzorov. Bez toho, aby to vôbec spozorovali, začínajú sa preto chovať tak, ako si to darca peňazí želá. Inou metódou korupcie je priazeň médií, či vplyvných ľudí, ktorí sú schopní pre aktivistov zabezpečiť účasť na medzinárodných projektoch, zahraničných misiách a pod. Medzi veľmi účinné metódy manipulácie patrí využitie psychologického sklonu k čiernobielemu videniu a následné vytváranie emocionálnych stereotypov, ktoré za nositeľa zla označujú vždy tých, ktorých si ako takých želá mať označených vplyvný manipulátor z pozadia. V r. 2007 priniesol ::prop závažnú informáciu o Nariadení EÚ č.1889/2006 EP a Rady EÚ z 29. decembra 2006, ktoré sa zaoberá financovaním politických prevratov vo vytipovaných krajinách sveta. Počíta sa tu s priamym financovaním rôznych organizácií a jednotlivcov z prostriedkov EÚ. Veľmi často sú adresátmi týchto prostriedkov mimovládne organizácie (MVO), ktoré pre tieto účely vznikli. Teraz im oficiálne pribúda ďalšia možnosť čerpať aj financie EÚ – spolupráca na celosvetovom „bezpečnostno-informačnom systéme.“ Civilne získavané poznatky by MVO mali systematicky dávať k dispozícii armáde a tajným službám. Slovenská Nadácia Pontis, Človek v ohrození, Ekopolis, rôzne Občianske Oká a iné organizácie na šírenie „demokracie a ľudských práv“ sa nemusia obávať, že im vyschnú zdroje. Z času na čas dôjde k odhaleniu týchto nekalých praktík aj na medzinárodných fórach, tak ako v popisovanom prípade NGO „Človek v ohrození“ . . . .

O tom, že je organizace "Člověk v tísni" proamerická, si cvrlikají i vrabci na střeše nejen v Čechách, ale i na mezinárodních konferencích za oceánem - ale co je na tom v principu špatného? ptal se redakce Britských listů v roce 2006 Lubor Kysučan, univerzitní učitel a koordinátor pro záležitosti uprchlíků v Amnesty International ČR. Mimo obecného konstatování Jan Čulíka o nutnosti nezávislosti humanitárních a lidskoprávních organizací a nemožnosti jejich angažmá ve prospěch nebo ve spolupráci s institucemi, které prosazují zahraniční politiku nějaké mocnosti, jsme tehdy nemohli říct nic konkrétního. Protože nedokumentovatelnými informacemi, byť ze spolehlivých, ale utajených zdrojů nelze otevřeně operovat.

24. ledna 2006 byla nicméně organizace Člověk v tísni obviněna na půdě OSN, že lhala v informacích poskytnutých výboru a je využívána vládou České republiky k plnění úkolů směřujících k destabilizaci, získávání nových politických přívrženců a z propagování změny režimu v různých zemích.

Člověk v tísni se tomuto obvinění nikdy veřejně nebránil.

Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) je podle Charty hlavním orgánem pro koordinaci ekonomické a sociální činnosti OSN, Je například nadřízeným orgánem Komise pro lidská práva. Má 54 členů s tříletým funkčním obdobím, rozhodnutí jsou přijímána prostou většinou, každý člen disponuje jedním hlasem. Výbor pro nevládní organizace této Rady přijal kubán-ský návrh na zamítnutí žádosti organizace „Člověk v tísni“ o udělení poradního statutu ECOSOC .

Devět členů výboru pro nevládní organizace (Čína, Kolumbie, Kuba, Indie, Irán, Rusko, Senegal, Súdán, Zimbabwe) hlasovalo pro kubánský návrh, čtyři byli proti (Francie, Německo, Rumunsko, USA) a čtyři se zdrželi hlasování (Chile, Pákistán, Peru, Turecko). Diplomatičtí zástupci, přítomní při hlasování, uvedli, že zástupci USA se pokusili zabránit rozhodnutí Rady ECOSOC předložením procesní připomínky, jež měla oddálit projednávání této otázky. Americký podnět však nebyl přijat.

Osm zástupců (Čína, Kolumbie, Kuba, Írán, Rusko, Senegal, Súdán, Zimbabwe) hlasovalo proti, pět ve prospěch (Chile, Francie, Němec-ko, Rumunsko, USA) a čtyři (Indie, Pákistán, Peru, Turecko) se zdrželi, sdělily tehdy diplo-matické zdroje.

Ve svém vystoupení před hlasováním uvedl velvyslanec Kuby v OSN Rodrigo Malmierca na adresu Člověka v tísni, že je financována vládou USA, aby prováděla podvratnou činnost v jeho zemi - byla využita , aby dopravila ilegálně na Kubu propagační materiály a peníze od Státního departementu a od USAID.

Agenti této české organizace, jež se zabývá podporou konspiračních činností s cílem svrhnout ústavní pořádek na Kubě „porušili kubánské zákony, mezinárodní právo a Chartu OSN“, upozornil velvyslanec. Vedoucí kubánské diplomatické mise obvinil rovněž „Člověka v tísni“ ze styků s lidmi s teroristickou minulostí, jako je Frank Calzón, bývalý člen organizací ABDALA a ALPHA 66, zodpovědných za smrt desítek Kubánců. Další z kontaktů této organizace ve Spojených státech je Sixto Reinaldo Aquit Manrique, jenž se zúčastnil pokusu o zavraždění kubánského prezidenta v roce 1992 během druhého Iberoamerického summitu. „Se spolupracovníky, jako jsou tito, je obtížné si představit dobré úmysly organizace „Člověk v tísni“, zdůraznil Malmierca.
protokol z jednání ECOSOC/6185 NGO/588 a rozhodnutí E/2006/32 ZDE
21. července 2006 projednalo plénum ECOSOC zprávu Výboru pro NGO a schválilo rozhodnutí výboru pro NGO neudělit poradní status organizaci Člověk v tísni. 25 pro, 18 proti a šest se zdrželo hlasování. Dle rozhodnutí tato nevládní organizace nebyla v souladu s kritérii pro udělení statusu.
protokol z pléna ECOSOC ZDE

Obvinění Člověka v tísni mohlo znít i jinak - namísto české vlády mohly být jmenovány jiné subjekty cizí moci ve spolupráci, se souhlasem nebo s vědomím vlády ČR, či českých tajných služeb. Protože své "humanitární" poslání Člověk v tísni důsledně diferencuje nejen podle velikosti peněženky grantové agentury (jako je tomu v případě "romského programu" a působení Člověka v tísni při medializaci, nikoliv řešení tohoto tématu v Česku), ale dle politických strategií. Když byli v tísni Srbové, tak Člověk v tísni byl plně vytížen jinde. Ale když jde o Kubu, tak si Člověk v tísni vždy čas najde.

Nikdy si ho ale nenašel, když šlo o porušování lidských práv americkými vojáky v Iráku, či na základně Guantánamo. Nikdy si ho nenašel, když se jednalo o utrpení civilistů, bombardovaných gruzínskými vojáky na území Jižní Osetie z houfnic, dodaných českou armádou se souhlasem českého ministerstva zahraničí. Americká "nevládní" diplomacie má věrného a levného, takřka neziskového spojence.

Organziace Člověk v tísni (PINF) získala například 65.000 dolarů v roce 2004 od National Endowment for Democracy (US Govt fondy) - a k tomu úkol pracovat s různými nezávislými skupinami na Kubě rozvíjet jejich schopnosti produkovat a distribuovat samizdat. Výroční zprávy ČvT uvádí další prostředky od amerických organizací - Centra pro svobodnou Kubu a Freedom House . Program podvracení kubánského politického systému začal v ČvT v roce 1997. Čečensko už neletí a tak režim podvracející osoby školí ČvT například v Bělorusku. Co bude Česká republika, ale i Evropa dělat se svou ropnou bezpečností, až v Bělorusku probě-hne některá z řízených "barevných" revolucí? V USA tomu říkají "transition initiatives". Dobročinnost má různou podobu.

Štěpán Kotrba
http://www.blisty.cz/2009/3/11/art45794.html