rubrika: európa 2009

Poté, co jsem byl vězněn v rozporu se svými lidskými právy, už nemám žádný osobní zájem Českou republiku znovu navštívit. Pokud se však rozhodnou, že mé právo na svobodu svědomí a projevu bude porušováno pokračujícím stíháním za zločiny, které souvisí se svobodou projevu, rozhodně se vrátím, abych sebe i tuto nejvzácnější svobodu obhajoval. Svoboda myšlení a projevu stojí nad všemi ostatními lidskými právy. Pokud se budu muset vrátit kvůli obhajobě, udělám to. V mediálním šílenství, jenž bude následovat, ukážu lidem ve vaší krásné zemi i celému světu, jak jsou u vás pošlapávána lidská práva způsobem naprosto nehodným hrdinů vaší historie.

Svobody projevu by si měl vážit každý správný Čech, zvlášť po desetiletích jejího tvrdého potlačování bolševiky. Kolik z vás, kolik z vašich matek a otců okusilo vězení, mučení nebo dokonce smrt za naplňování jejich Bohem daného lidského práva na svobodu projevu. Tito lidé se odvážně postavili bez ohledu na to, jak se komunisté snažili jejich svobodu projevu kriminalizovat. Teď se do vaší země i celé Evropy toto porušování lidských práv pomalu plíživě vrací. Novináři jsou vždy první, kdo brání svou svobodu projevu, ale proč mlčí o té mojí?

Velký hrdina vaší země, Jan Hus, je příkladem toho, že potlačování svobody myšlení a projevu je odporné porušování lidských práv, nehodné společnosti v roce 1415 a nehodné českého národa dnes. Ostatně, právo na svobodu svědomí a projevu není omezené na Českou republiku, ale je univerzální.

Navíc jsem se vznesených obvinění ani nedopustil, a to z těchto důvodů:Kniha, kterou jsem napsal ve Spojených státech, uprostřed 90. let a v angličtině, těžko může být zločinem v České republice. Policie ve svém obvinění říká, že důvodem tohoto obvinění je právě kniha Moje probuzení. Faktem je, že jsem ji napsal v 90. letech, dřív než vstoupily v platnost současné zákony, a napsal jsem ji anglicky, čili samozřejmě pro anglicky mluvící čtenáře.

V České republice tuto knihu publikovalo nezávislé vydavatelství, nad kterým nemám žádnou kontrolu ani vliv a které ve skutečnosti bylo k této knize kritické. Moje probuzení vyšlo před lety v Maďarsku a tehdy jsem se vzdal svých práv ke knize ve střední Evropě a EU. Do češtiny jsem ji nepřeložil a ani nenechal přeložit.

Nevydal jsem ji a ani nenechal vydat.Úřady jasně veřejně deklarovaly, že vydavatel knihy neporušil žádné české zákony. Pokud je nevinný vydavatel, tak jsem nevinný i já. Tuto knihu jsem napsal před lety v Americe, v anglickém jazyce, nepřeložil jsem ji do češtiny, ani jsem o její překlad neusiloval. Jak bych mohl spáchat zločin, když jsem ani nevydal knihu, o níž samotné úřady říkají, že není nezákonná?

Navíc, i kdybych tuto knihu napsal česky, v České republice a sám ji vydal (což jsem neudělal), rozhodně bych tím neporušil žádný zákon o popírání holocaustu, platný v ČR ani Evropě. Je třeba říct, že ve svém díle, napsaném anglicky roku 1995, jsem nikde „nepopřel“ holocaust.

Holocaustu se týká jen jedna kapitola z celkových 42 v Mém probuzení a tato jediná kapitola není o „popírání holocaustu“, ale o požadavku svobody projevu v této věci, stejně jako v jakékoliv jiné, a o odporu vůči představě, že by akademici měli být vězněni za své historické názory. Ve své knize naprosto jasně uvádím, že věřím, že docházelo k hrozným krutostem a vraždění Židů. Dokonce upřímně říkám, že se holocaust určitě mohl odehrát přesně tak, jak říkají někteří přední historici holocaustu, ale že historická pravda může vzejít jedině ze svobody projevu.
Pokud akademikovi hrozí ztráta akademického postavení, nebo dokonce vězení za jeho badatelské názory, vzniká klima, které hledání historické pravdy brání. Stále je pro mě těžké uvěřit, že člověk v údajně svobodné zemi může být uvězněn pouze za své názory na určité aspekty nějaké historické události, a pokud vím, tak nikdo nebyl žalován nebo uvězněn za zpochybňování aspektů jakékoliv jiné historické události, než je právě tato.

Zmíněná kapitola v Mém probuzení nepředstavuje „popírání holocaustu“. Uvádím v ní, že historici, nazývaní „revizionisté“, ukazují, že i mnoho mainstreamových židovských a nežidovských historiků má odlišné názory na jednotlivé aspekty toho, co se nazývá holocaust. Vysvětluji, že revizionistické názory nejsou mé, ale revizionistů, mezi něž nepatřím. Tvrdím, že věznění a pronásledování těchto lidí je hrozná rána pro naše společnosti, které se chlubí svobodou projevu a myšlení. V této knize rovněž silně kritizuji nacionálně socialistický režim ohledně uvedených lidských práv.

Pokud se nezávislý český vydavatel neprovinil žádným zločinem, jsem nevinný i já. S mým dílem v angličtině z 90. let je to podobné jako s nezávislým českým vydavatelem. Stejně jako vydavatel publikuje mé dílo a objasňuje, že není jeho, dělám toto ve svém textu i já. Pouze popisuji některé revizionistické názory a tvrdím, že mnohé jejich názory nepředstavují popírání holocaustu, ale pouhé předložení právoplatné akademické diskuse o některých aspektech této hrozné éry. Také ukazuji, že i mnoho mainstreamových populárních pisatelů o holocaustu dramaticky změnilo postoj k mnoha materiálním aspektům toho, co se nazývá „holocaust“. Citování spisovatelů, jako například Jean-Claude Pressaca, jenž byl sponzorován slavnou antinacistickou Klarsfeld Foundation, a jeho dramatického snížení počtu mrtvých v Osvětimi, nepředstavuje popírání holocaustu. Pokud je někdo stíhán za popírání holocaustu proto, že citoval to, co napsal sám Jean-Claude Pressac – pak musí být stíhán i Pressac a řada židovských mainstreamových spisovatelů, protože napsali věci, jež jsou ve výrazném protikladu k dřívější tradiční verzi holocaustu.

Ve skutečnosti nedělám dokonce ani to, co udělal Pressac. Neříkám to, co řekl on. Jen uvádím, co o této věci říkají revizionisté a ani netvrdím, že Pressac měl ve svých datech nutně pravdu. Takže pokud úřady prohlašují, že vydavatel neporušil žádný zákon, pak ani já, protože jsem prostě citoval to, co říkají jiní, a jasně a důrazně odsuzuji zločiny vůči Židům. V mé knize se nepíše, že se holocaust nestal, ani nijak nepopírá holocaust jako lidskou tragédii, kterou byl. Možná, že skutečný důvod, proč jsem se dostal do problémů, je ten, že srovnávám kontrast záplavy filmů, televizních programů, dokumentů, knih, her a vzpomínek na holocaust s tím, o čem všichni historici souhlasí, že byl největší masakr v historii – bolševismem.

Do České republiky jsem nepřijel propagovat knihu, ale promluvit na Karlově univerzitě. A i kdyby mí kritici říkali, že jsem propagoval knihu, jak může být zločinem propagace knihy, kterou úřady shledávají za legální? Žalobce tvrdil, že jsem přijel do České republiky „propagovat knihu“. I mé rozhovory pro média před zatčením dokazují, že jsem nepřijel propagovat knihu, protože jsem ji v těchto rozhovorech vůbec nepropagoval. Skutečným důvodem mé cesty bylo pozvání k projevu na Karlově univerzitě. Přednášel jsem již na více než 300 univerzitách a tuto přednášku jsem vzhledem k historii, tradici a významu Karlovy univerzity, proslulé po celé Evropě a světě, považoval za jednu z nejdůležitějších v životě. Ačkoliv účelem mé cesty do Prahy nebyla propagace knihy, ale přednáška (kterou si můžete přečíst nebo poslechnout na mém webu Davidduke.com), jaký smysl dává obvinění, že je zločin mluvit o knize, kterou již stát uznal za zákonnou?

Ve světle těchto jasných faktů jsem jednoznačně nevinen spácháním jakéhokoliv zločinu v České republice. Naopak, jsem oběť snahy vlády zabránit mi v projevu a neprávem mě uvěznit. Krátce řečeno, naprosto evidentní pravda je taková, že jsem nespáchal žádný zločin proti lidským právům, ale skutečným zločinem proti lidským právům je snaha pár lidí ve vládě zavřít mě za názory a přesvědčení. V Haagu jsou lidé stíháni za spiknutí za účelem popírat lidská práva. Nebyla tady porušena má lidská práva? Rozhodnutí, kdo je skutečný zločinec, ponechávám na veřejnosti; člověk jako já, který neustále vystupuje proti násilí a oponuje porušování všech lidských práv, nebo vláda, která se snaží zavírat lidi do vězení až na tři roky za projevení jejich svědomí? Jediné zločiny proti lidským právům jsou ty, které se snaží potlačit nejelementárnější lidská práva na svobodu projevu a svědomí.

Doufám, že skuteční obhájci lidských práv a spravedlnosti v českém právním systému tato fakta uznají a spravedlnosti bude učiněno zadost.

Velmi děkuji všem Čechům, kteří, ať s mými názory souhlasí nebo ne, stojí za svobodou projevu a proti nemorálnímu věznění lidí za jejich názory.

Bůh vám žehnej,

s úctou

Dr. David Duke

David Duke