Ale byl jsem proti obsazování klíčových národohospodářských a politických pozic výhradně židy. Narůstající krizová situace v KSČ byla ve svých důsledcích odrazem krize, kterou v roce 1948 prožíval socialistický tábor. Šlo o dvě ohniska nebezpečí: Izrael a Jugoslávii. Politika Československa, a nejen Československa, ale celého socialistického bloku se po II. světové válce vyvíjela podle politické situace v samotném Izraeli.

Dá se dokonce říci, že vytvoření nového státu Izrael nenašlo v celém světě tak velké pochopení, jako v Československu, jak potvrzuje A. Novotný: „V době, kdy se zdálo, že na Blízkém východě vyrůstá socialistický židovský stát a kdy se Anglo-Američané se plně stavěli za imperialistickou politiku Egypta, byly to hlavně socialistické země, které podporovaly Izrael jak morálně, tak i finančně. Československo bylo tehdy cvičákem budujících se izraelských vojenských sil; značná část letecké, pěchotní i tankové výzbroje se stěhovala do Izraele. Pokud je mi známo, některé čs. vojenské prostory byly tehdy vyčleněny pro výcvik HAGANA a řa­da Izraelců se seznamovala s válečným uměním v našich vojenských ústavech a školách. Je i dost svědků slibů velitele izraelských vojenských sil, generála Dajana, který ujišťoval čs. přední stranické a vládní činitele, že po návratu do historické vlasti obětuje, bude-li to potřeba, i život ve prospěch Socialistického izraelského státu."

Nešlo pouze o pomoc vojenského charakteru, o dodávky zbraní, které nebyly Tel Avivem nikdy zaplaceny, ale bylo to i uvolnění židovského majetku a jeho převod do Izraele. Tato akce, prováděná pod heslem „posílení židovského průmyslu", kterým se Izrael měl vyhnout „cizím hospodářským nátlakům" došlo k události, která převrátila veškerý smysl znárodňování. Z Československa byly vyváženy celé výrobní komplexy továren do posledního šroubku. Brzy se ukázalo, že vůbec nešlo o pomoc socialistickému Izraeli, ale o legální podporu židov ských fabrikantů z Československa, kteří na rozdíl od „křesťanských vykořisťovatelů" nebyli vůbec znárodněni.

Antonín Novotný: „Zásluhou československých sionistů, kteří toto opatření v ÚV KSC a ve vládě prosadili, se zobrazila třídní vykořisťovatelská politika izraelského kapitálu proti izraelskému proletariátu. Toto opatření Slánského ve prospěch sionistických kapitalistů sehrálo značnou roli ve vnitřních záležitostech Izraele a značně ulehčilo imperialistům po vyhnání z Egypta najít v Izraeli nový opěrný bod.

„Po tehdejších událostech v Izraeli nikdo nepochyboval, že úlohu světového kapitalismu na Středním východě převzal sionismus. Sionismus není žádný myšlenkový proud, je to filozofie vykořisťovatelů. Sionistické hnutí znamená sionistické organizace v celém světě, takže je to jasná internacionální záležitost. Sionisté nejsou spojeni náboženskými svazky, jak si leckdo vykládá, ale monopolizací fabrik a obchodu. Svazky nových vedoucích Izraele byly především zakotveny ve smlouvách s americkými sionisty. Takový pakt Morgentau-Acheson vytvořil podmínky, za kterých vznikl stát Izrael. A co se týká čs. podpory Izraeli, ta skončila v roce 1948.

Vedoucí kruhy Izraele které se najednou zdály být ošizeny o miliardové dary, plynoucí z Československa v různých formách do Tel Avivu, se snažily zachovat tyto fondy, a to se jim mohlo podařit dosažením změny ve vedení KSČ. Proto se zaměřily na některé sionisty v KSČ, u nichž předpokládaly pochopení, a dá se říci, že ho také našly. Aby se mohlo projevit v praxi, bylo nutné pomoci sionistům v KSČ získat vedoucí postavení. A tady jsme u jádra věci v záležitosti Slánského, Gemindera, Frejky, Lóbla atd. Šlo o snahu dostat KSČ a Československo vůbec do postavení Jugoslávské komunistické strany, což by ovšem znamenalo konec lidově demokratického bloku."

V průběhu let 1946-1948 byly mocenské pozice buržoazie rozbity v celé střední Evropě. Naděje opozice obnovit v lidově demokratických zemích politickými prostředky svoji moc, se rovnaly nule. Blok socialismu se únorovým vítězstvím čs. dělnické třídy v Evropě uzavřel. Tak to vypadalo „v předvečer" jednoho z nemnoha dílčích vítězství imperialismu v boji se socialismem v Evropě. Dopis ÚV KSSS z 18. března 1948, zaslaný do Bělehradu ÚV KSJ, znamená nejen začátek tragické roztržky, která se rýsovala už během II. světové války, ale také ostrou třídní bitvu v ÚV KSJ, v níž byly prosovětské síly poraženy. Řada ko­munistů, trvajících na společné cestě s lidově demokratickými státy, byla zavražděna, tisíce funkcionářů se ocitlo ve vězení.
„Státy lidové demokracie, tedy i Jugoslávie, mohly vzniknout jedině s pomocí a existencí Sovětského svazu..." říká Antonín Novotný. „Proti rostoucí hrozbě atomového imperialismu jsme museli zajistit

Rudolf černý: Exprezident (Vzpomínky Antonína Novotného) I. Díl, Omego 1998, str. 92-93